středa 21. 5. 2025

Den černý. Ne, že by měl být černý v náladě nebo zážitcích. Jen barevně je černý. 

Sraz s Björnem màme už v 7 hod. Přesedáme si do džípu na vysokých kolech a plujeme černou cestičkou mezi lupinami, přes měsíční krajinu až k sopce Katla.

Když bouchla v roce 1783, byla celá zem pokryta popílkem, který zničil veškerou úrodu a pošlo 80% dobytka a 25% obyvatel. Naposledy byla aktivní 1918 a může být znovu kdykoliv. 

Jsem překvapené, že ledovec není bílo modrý, ale černý. Fasujeme mačky a případàme si jak na exkurzi v dolech na Mostecku. 

Jsme tu úplně samy, to je privilegium toho, kdo si přivstane. Katla je jedinà ledovcovà jeskyně (jeskyňka), která je přístupná mimo zimní sezónu. 

Ostatni se s příchodem teplého počasí propadnou a příští rok se objeví jiné. Katla je zde stále, ale mění se ze dne na den.

Po prohlídce interiéru a ochutnávce Islandské kořalky na ledu z jeskyně, jdeme hledat vhodnou stěnu k ledolezení. 

Holky lezou, já se na to nakonec vykašlu.

Cestou zpàtky se dozvídáme Islandské zajímavosti. Třeba, že děti jezdí za svými kamarády v sousedství (1 km) od 10 let na čtyřkolce. Že všudypřítomné lupiny pochazeji z Aljašky a byly vysety z letadel, protoze tráva neni schopna odolat větru.

K obědu si dáváme tři černé lávové pizzy (s kachnou a kešu ořechy, s tuňàkem a chili a s islanskými sýry). Jedna lepší než druhá.

Krátké doplnění zásob v supermarketu a fotochvilka na černé pláži Reynisfjara.

Libuju si, že jsou holky ochotné pózovat přesně tak, jak si to vymyslim.

Dohěhlo nás ranní vstávání a potřebujeme si dát v chatce 12 minut šlofíčka a kafe, než vyrazíme na koupačku do zapomenutého bazénu Seljavalalaug.

Naplánované pozorování papuchalků dopadá černě. Jednak rezervaci Dyrholaey zavírají právě kvůli papuchalkům v 19 hod, a druhak vidíme jen pár jedinců v letu. Jsou legrační svým vzhledem i tím, jak létají. Strašně rychle mávají křidélky a mají velké červené nohy.

Potřebuju ulovit pořádnou fotku. Když ne papuchalka, tak aspoň koně při procházce na západ slunce.