neděle 18. 5. 2025

Ráno si přivstanem, takže na parkovišti  národního larku Þingvellir jsme už v 8.30, což znamená žádný lidi. Památka UNESCO je to od roku 2004, potkavaji se zde dvě tektonické desky - severoamerická a euroasijská. 

Když jsme dostatečně vykochaný kostelíčkem, je už parkoviště skoro plný. Z domova přicházejí zpravy, že na Islandu jsou mimořádně vysoké teploty, vyšší než na jihu Evropy. A to můžem jen potvrdit (máme málo letních věci a chybí nám sandály). 

Laugarvatn - máme štěstí, naše včerejší objednávka na exkurzi pečení lokálního žitného chleba přímo v zemi na horkém prameni jde posunout z 14.30 na 11.45. Dáváme si kafe a jdeme na to. Průvodkyně je Češka a má na sobě holínky a v ruce lopatu. Exkurse je zakončena malou ochutnávkou (krajíček teplého chleba, slané máslo a rybka z místního jezera).

Další destinací je vycházka k vodopádu Brúarfoss. Cesta je dlouhá 3,5 km tam a 3,5 km zpět. Je sice vedro, ale s focenim i koupelí nohou v tyrkysové řece se to dá zvladnout za necelé 2 hodky.

Došla nám voda. V jediném obchůdku široko daleko kupujeme vodu a mixujem pivo s citronovou limonádou. Ptám se holek, jestli chtějí ochutnat houbovou zmrzlinu a ony kupodivu souhlasí. Z opatrnosti objednáváme jen dvě. Je ve skle, zalita medem a slunečnicovými semínky. Za mě dobrá. Hanka s Dárčou tam houby necítí. Nekupte to za 1690 ISK (cca 300).

Hrunalaug Hot Spring je teplý pramen z r. 1857. Původně se v něm koupaly ovce, aby byly zdravé. Teď se tady rochnime my. Vstupné 3000ISK/os/1,5hod.

Slibuju holkám, že obchod s vínem už pár dnů nepotkáme, ale máme štěstí, 2 minuty od penzionu maji zitra otevřeno do 14 hod.

Radíme se s majitelem penzionu o zítřejším výletu. Cesty do vnitrozemí jsou prozatím oficielně uzavřeny, ale my tam chceme, tak hledáme skulinku. Nakonec nás přesvědčí až telefonát s hotelem v místě. Barevné kopce jsou ještě hodně pod sněhem, brodí se řeka a půjčovna aut v případě porušení zákazu nehradí pojistku. Tak na zitra máme náhradní program. Penzión je mezi koňskými pastvinami.

Ohříváme vepřové na houbách. Po večeři jedeme ještě na Geysir v naději že vyfotíme "gejzir" v měkkém večerním slunci a bez lidi. Místu cloní hora, takže je ve stínu. Je tu zima, že ani péřovka nestačí. Fotíme menší gejzír Strokkur (30 m) v akci 

a suneme se k hlavnímu protagonistovi. Čekáme, divíme se, ze čekáme samy, ale čekáme dál. Mám být aktivní každých 10 minut. Darča zapíná stopky. Připominá nam to rybaření. Nechci se vzdát. Darča googli: "Geysir spí" ... už nějakou dobu a dokonce to tady píšou i na ceduli.🥺