pátek 23. 5. 2025

Předpověď nelhala. Snídáme dlouho a opakovaně. Dopolední zaměstnání: dva díly serialu Katla.

V místním muzeu je výstava umělců inspirovaných islandskou krajinou. Vstupné žádné. Hurá na ni. Obrazů je asi 10. Prohlídka nám trvá cca 5 minut. 

Nákup. Darča s Katkou vaří těstoviny se špenátem a po obědě jedeme do Odl Viking Village. Je to turistickà atrakce, ale ve skutečnosti byla vystavěna jako filmovà kulisa pro film, který se nikdy nenatočil. Což při procházce nevíme. Směrem k moři je v mlze vidět ještě jeden objekt a mně se chce k němu. Holkám moc ne. V mapě je značená cesta a paní v kavárně při nákupu vstupenek mluvila o možnosti prochàzky po pláži. Takže by to čistě teoreticky mělo jít.

Prší od ràna 13mm, takže cestička vyšlapaná v trávě se mění v potůček v mokřině. Výhledy jsou fantastické, náš film je v 5D. Pláž je tvořena černými dunami, moře buràcí. Katka mluvi o tekutých píscích, jà si v duchu klepu na čelo, že jsem toho o Islandu přečetla dost a že leda tak v beletrií. 

Holky sbírají mušličky a já hledám cestu mezi potůčky stékajícími z hory a z mokřiny do moře. Pláž je mokrá, z 80% tvrdá jako beton, někde měkčí jako normàní pláž. Přeskakujeme potůčky. Jeden na konci naší trasy je takový širší. Vybírám si cestu a najednou mlask a jsem až po kolena v černém písku. Projely mi hlavou známé scény z filmů, ale ve vteřině jsem z pasti venku. Musíme se teda vràtit stejnou cestou.

Už nedáváme pozor, kam šlapeme, už je to stejně jedno, máme v botách mechová jezirka. Zkouška našeho nepromokavého ekvipmentu nedopadla moc pozitivně. Asi nejlépe obstàly ponča z decathlonu.  

Večeře, víno a  pražené mandle na počest Hanky padasatin, které ma hned po příjezdu. A jak jinak než Katla.

K tekutým pískům:

Na internetu nejsou žàdné informace přímo o Islandu. Můžou se vyskytovat v různých místech tam, kde se písek nasytí vodou. Člověk zapadne max po pás, nehrozí úplně vcucnutí. Spíš panika a únava ze snahy se osvobodit.