sobota 24. 5. 2025

Trochu urychlíme přesun na snídani, abychom v 10.15 mohly stát na seřadišti na výlet za papuchalky. Cestou se zastavujeme u Diamantove pláže, kde před dvěma dny nebyl jediný ledík. Zato dneska je to podívaná excelentní.

Vlastně celé jezero Jökulsarlon vypadá úplně jinak než před lijavcem.Na papuchalky jedeme na valníku, který táhne traktor.

Cesty se během včerejška změnily v malé říčky a mokřiny v jezero. Pánovi ani traktoru očividně nevadí, že máme kola do poloviny pod vodou. Dozvídáme se o obtížném životě na Islandu. V zásadě buď bouchne sopka a vše zaplaví láva nebo popel. Nepo přijde povodeň. Hotovej zmar. Není divu, že rodina průvodce už před 30 lety pověsila farmaření na hřebík a věnuje se turizmu.

Útes Ingólfshöfði s majakem je vlastně taková velká ptačí kolonie. Z mnoha vyjmenovaných ptáků znám jen papuchalka, racka a chaluhu.

Papucjalek se na Island vraci každý rok  na stejné místo, aby se na stejném místě potkal se stejnou samičkou a vyvedl s ni jedno mládě. Jsou tady jen tři měsíce. Mladý papuchalek vyhloubí v zemi díru až 1,5 m hlubokou, aby byla rodinka v bezpečí. Celých 40 let svého života se vraci do stejného bydliště. Hnizdo udržují v čistotě a chodí kakat ven. Jeho nepřítelem je liška a turista. Liška chodí papuchalkům na vajíčka (buď je zkonzumuje na místě, nebo si je zahrabe a v zimě si je najde) i mláďata (ta odnese svym liščatům). Zvrácený turista se dozvěděl, že se dá papuchalek sníst (vyhlášeny kuchař Gordon Ramsay zveřjnil recept). V poslednich letech je papuchalku o 40% méně. Lišky jsou přemnožené, protože farmáři se věnují turizmu a na odstřel lišek kašlou.

Musíme dneska přejet celkem 420 km. Na cestě máme jen malé výsadky.

Joda Cave má mit vazbu na filmy Star Words. Myslíme si, že ikonický vstup do jeskyně byl v některém záběru.

Až Petr Nezveda odhalí, že Joda je jmenuje po tomhle panákovi

Rezervaci Dyrhólaey procházíme zase skoro před zavíračkou. Výhledy jsou krásné, papuchalek ani jeden.

Jo, abych nezapomněla: v 15 hod byl check-in. Za tímhle účelem jdeme do kavárny, aby byl klid a signal. Kupodivu nemusím volat Markovi o pomoc já, ale potíž ma Darča. Hlásí ji to,  že se může check-inovat až na letišti. Zkoušíme to znovu a znovu z různých telefonů, Darči manžel z počítače, mluvíme s robotem, mailujeme. Pomůže až osoba na WhatsAppu, ale trvá to minimálně hodinu.

Od Dyrhólaey nás čeká ještě 1,5 hod do Fisherinn ubytování. Cestou míjíme příležitost podívat se na vrak letadla z roku 1973. Je to pěšky celkem 3,5 kmod auta a to bychom přijely děsně pozdě. I tak vaříme  slepici na paprice v 9 hod. Z ubytování jsme trochu rozpačitě, "ale co" dyk se jen vyspime.